Krok, dva po té naší krásné Praze. Turistů po covidu výrazně ubylo, trdelníky zmizely z nabídky. Není nad to, když si takhle během týdne můžeš projít Karlův most, vyfotit se se sochou Koperníka, nebo pohladit kovového nosorožce. Proč ne? Nutno podotknout, že si město mohlo odpustit panelákovou zástavbu, historickému centru nesedí. Od kdy se vůbec Karlův most stáčí doleva a proč sakra vede do Českého Krumlova? Tohle musí být ten slibovaný multi-verse, kterým se nám snaží Hollywood plnit hlavu…   

Je to už nějaká doba od chvíle, co jsi přebíral výherní cestu do Číny jako Huawei startup roku. Doba, ve které Huawei začal v Česku kvést, prodeje telefonů stoupaly a Jarda Jágr byl vidět na každém druhém billboardu po Praze. Pak Huawei dostal nálepku donašeče informací a všechno se změnilo. 

Po letech, kdy už na možnou cestu po Asii zapomeneš, ti najednou přijde zpráva o tom, že dostala svůj datum. Nutno říct, že lepší načasování přijít nemohlo. Po letošních cestách Jižní Afrikou a Kalifornií přichází možnost srovnání se zemí, o které v ČR víme jako národ pořád pramálo. Jaká to šance porovnat stav čtyř kontinentů na vlastní kůži během jednoho roku. V Číně jsi byl naposledy dobrých deset let zpět. Co se tam asi tak mohlo změnit … 

První zastávka Shanghai. 

Na cestu se nevydáš sám. Tým složený z dalších osmi českých nadějných podnikatelů slibuje tu správnou sarkastickou jízdu. S typickou národní jízlivostí, humorem a očekáváním, že vám lokální firemní průvodce bude mazat med kolem pusy, cvrlikat o jiné politické ideologii a propagovat své produkty, vstupuješ na půdu mnohými označované současné země číslo jedna. 

První den jako vystřižený z příručky mladého pionýra. Na letišti tě vyzvedne elektro autobus s luxusními polohovatelnými sedačkami, ve kterém dostaneš vodu z francouzských Alp Evian a propracovaný itinerář pro příští dny. Cestou do centra Shanghaie si všímáš na dálnici dvou předjíždějících Škodovek, překvapivě relativně velkého počtu uhánějících Tesel a hlavně neuvěřitelného množství elektro aut z dílny BYD. Myslel sis, že je Los Angeles hlavním městem baterek na kolech? Začni přepočítávat.

Největší producent skleníkových plynů světa kopl v poslední dekádě evidentně do vrtule. Solární panely jsou doslova všude a to co ještě není na baterie, jako kdyby sem ani nepatřilo. Jsme v Evropě opravdu tak pozadu s adaptací sluneční energie, nebo čekáme na revoluci vodíku?

S jistotou se dá říct, že město své obyvatele zcela jistě zbožňuje a nemůže se jich nabažit. Na každých padesáti metrech vás čeká úsměv do jedné z kamer. Město, které má skoro 30 milionů obyvatel a 13 milionu kamerových sloupů, by se dalo s přehledem nazvat největším influencerem na světě. Kdo všechny tyhle data zpracovává? 

My Evropani ihned vztyčíme prst a budeme cítit, že naše svoboda je ohrožena, ale je fér také říct, že díky tomu je Shanghai jedno z nejbezpečnějších míst na světě. Každá mince má dvě .. bla bla. Jen se podívejte na Instagram DJe Wiche, hezky to zdokumentoval. 

Ještě než na tebe dolehne jiné časové pásmo, navštívíte největší kamennou prodejnu Huawei na světě. Asi byste čekali, že jejich výrobky budou levnou kopií západních bratříčků a vizuálně byste měli možná i v mnoha případech pravdu, ale ta kvalita. Wow, tohle již dávno nejsou kávové lžičky z NDR.

Huawei se v současné době pyšní zejména svojí novou flotilou autonomních aut. Technologicky, narozdíl od Tesly, sází na Lidar. Což je první informace, kterou dostaneš při nasedání do auta testovací jízdy. Řidič je sympatický mladý kluk ze severu, se kterým se snažíš započít přátelskou anglickou konverzaci, ale kromě toho, že jen jednou vycestoval mimo svoji rodnou zem, a to do Ruska, z něho moc nedostaneš. Auto je v každém případě zajímavé, skvěle zpracované, na úrovni aut, která znáš z Evropy. Autopilot nikoho nepřejel, s dopravou se vypořádává s přehledem.

Dobře, já vím, Shanghai je výstavní síň Číny. Co je tak šokující na tom, že je ultra moderní a pokroková? 

Druhý den je čas na to podívat se mimo mrakodrapy. Po hodině kličkování městem ve svém luxobusu konečně dorazíte na nádraží, kde by tě měla čekat nějaká lokální električka. V Číně se nikam do veřejných prostor nedostanete bez skenování dokladů a důkladné prohlídky, ale to už tě v místech s velkou koncentrací těl nepřekvapí. Stejně už jsi jim všechna data dávno odevzdal. Dech ti sebere monstrózní velikost nádraží, které má rozlohu vesnice, ve které jsi vyrůstal. Nastoupíš do čistého vlaku a vyrazíš na výlet. Nevím, co se přesně ten den dělo, ale auta na dálnici vedle tratě stála. Nejsi expertem na dopravu, ale možná s tím má co dočinění digitální číslovka 300, která svítila uprostřed vagonu. Za hodinu překonáš s pár zastávkami vzdálenost 160 km. V Evropě pár rychlých vlaků pochopitelně taky máme, ale ruku na srdce, jak často s nimi cestujeme? Tady se to zdá být na první pohled běžné.   

Pár historických chrámů v Hangzhou, ale kvůli tomu tenhle text určitě nečteš.

Pojďme k věci.

Shanghai fajn. Pár skvělých večeří, nádherný hotel. Huawei se o vás stará opravdu hezky. Je čas se posunout ke hřebu výletu. Přelet do Shenzhenu… připravte si potítka. 

Tohle místo je opravdové centrum technologického světa. Dřív sis myslel, že jde o San Francisco, ale na to v pár hodinách zapomeneš. Shenzhen brzy porazí, na západě známější, Hong Kongskou sestru v počtu vystavěných mrakodrapů (ve všem ostatním už vede). Můžeš snadno cestovat přes Shenzhen v autě přes dvě hodiny a stále být obklopen domy, které snad ani nejde správně vizuálně popsat. Jeden vedle druhého. Nekončící prsty sahající do nebe obklopené jeřáby, které tyhle kolosy v následujících letech ještě rozmnoží. Netřeba z pár domů pochopitelně dělat “haló”. V Praze přece taky máme V-Tower. Mrakodrap není definitivní metrika ničeho, ale pocitu, že se tady věci dějí a čas teče rychleji, se ubránit nedá.

Hřeb výletu a popadané brady jsou na řadě, ale až teď. Kousek za Shenzhenem vás Huawei přiveze do místa z dálky připomínajícího vjezd do Disneylandu. Po pár minutách dostáváte nálož něčeho vizuálně domácího, přesto zvláštně rozbitého. Doslova ti to připomíná moment, kdy ses snažil narvat kus puzzle někam, kam nepatří. 

Od francouzské národní knihovny, přes Švýcarsko, po vytrženou část Prahy… a to je jen začátek. Huawei training a R&D centrum pro bezmála 60 tisíc zaměstnanců je něco, co se z fotek bude jen těžko chápat. Nejprve vás sevře pocit, že jste byli okradeni, následně se sami sebe ptáte: “Jak jen mohli? A co je tohle sakra za divnou napodobeninu?”

Když zakladatel Huawei Ren Zhengfei před dlouhými roky cestoval po Evropě, zamiloval si místní lokace. Navštívil nejen Prahu, ale do paměti se mu dostal i Český Krumlov. Proto když Huawei hledal tématicky, do jakého prostředí svůj nový campus zasadí, sáhl po ortodoxním řešení. 

Na ploše více jak 1.4 milionu čtverečních metrů najdete v podstatě vše, kvůli čemu je architektonicky Evropa známa. Mezi jednotlivými zeměmi přejíždíte třemi linkami vlaků. Nenechte se zmást, nejde o filmové kulisy, o tom bys měl něco vědět. Při průhledu okenicemi najdete tvrdě pracující zaměstnance za počítačem. Interiér by se snadno popasoval s jakoukoliv kanceláří v Karlíně. Od Michelin restaurací, přes posilovny a studovny, najdete tu úplně vše. Pro veřejnost tenhle skvost otevřený není, většina zaměstnanců je za monitorem, ulice jsou prázdné. To vše pocit z toho, že jste navštívili jinou planetu ještě umocňuje. 

K zamyšlení.

Když jedeš na sponzorovanou cestu a na pozvání nějaké firmy, ještě k tomu do země jako je Čína. Víš, že tě čeká prezentace na míru. Očekáváš, že ti bude servírován pohled jednoho úhlu a víš, že s tvým názorem bude manipulováno. Přesto všechno Čína překonala všechna očekávání, která byla před cestou nastavena a to zejména v kategorii pro naši západní civilizaci nejcitlivější, v detailech. 

Zatímco se ve Spojených Státech týmy, které směřují k nějakým budovatelským cílům formují ryze z ekonomických důvodů, tady funguje tým jeden a to je stát. Z každé konverzace, z každého momentu a výkladu je jasné, že přístup k budování je tady nastaven jinak. Stát je jeden ultimátní CEO a tím příběh končí. Možná je to póza. Možná s tím i velká část lidí v Číně nesouhlasí, ale to je ve finále jedno. 

Neděláš si iluze. Víš, že i Čína má své velké problémy, ekonomický růst se zpomaluje a kdo ví, jak budou vypadat její další kroky. Ale to co se za posledních 10 let v těchto končinách změnilo bere dech a zároveň trochu nahání hrůzu. Můžeme vůbec takové exekuci, počtu lidí a tahu na branku v Evropě konkurovat? Odpověď je pochopitelně jen v každém z nás.